O nás

O nás

Zdravím vás všechny, kteří jste zavítali na tyto stránky a chcete se o nás něco dozvědět. Už při vstupu na naše stránky vás jistě napadlo mnoho otázek. Dlouho jsem si lámal hlavu s tím, jak nám to všem usnadnit a jak to udělat, abych na co nejvíce z nich v tomto úvodu odpověděl. Nejdřív by jste měli vědět, že se hlásíme k tradicím kultu Wicca. Tím jsem také nenásilně vyvola první otázku, že? Co je to vlastně Wicca? Dobrá, hned se vám na to pokusím odpovědět.


Wicca je především náboženství. Vzniklo v anglosaských zemích a odtud se rozšířilo do celého světa. Toto prastaré náboženství oživil Gerald B. Gardner zhruba v polovině 20. století. Pokud vás zajímá samotné slovo “Wicca”, ve staré angličtině označuje čarodějnici nebo čaroděje. Proto se i samotní příslušníci tohoto náboženství označují za čarodějnice a čaroděje, i když se mnohdy neztotožňují s veškerým, dnes vysoce oblíbeným, čarodějnictvím.

Pokud vás Wicca alespoň trošku zaujala, pakusím se vám alespoň stručně přiblížit její historii. Už totiž kolem historie samotné se vedou zarputilé debaty. Někdo tvrdí, že je to až 20 000 let staré náboženství, jiný zase, že se jedná o zcela nový kult. Pravda je někde uprostřed. Wicca navazuje na prastará pohanská náboženství, ovšem její podoba je zcela moderní.


Hlavním mezníkem pro vznik tohoto “staronového” kultu byl rok 1921. Doktorka Margaret Murrayová publikuje svou knihu, ve které představí myšlenku, že čarodějnické sabaty, které byly pronásledovány inkvizicí, se opravdu děly a že to byl pozůstatek prastarého kultu. Tato její kniha měla veliký vliv na již zmiňovaného Geralda B. Gardnera. Ten byl roku 1939 zasvěcen do Sabatu působícího ve Velké Británii. Roku 1953 založil coven s názvem Wicca a jeho první kniha “Witchcraft Today” popisovala podobná náboženství, o kterých mluvila Murrayová. Tím se začala Wicca šiřit na veřejnosti.

Možná by vás zajímalo, zda má Wicca, jako mnoho jiných náboženství, nějakou knihu, podle které se řídí. Wicca se ovšem neřídí žádnou knihou. Neuznává žádný text jako dogmaticky pravdivý. Má ovšem svůj ústřední posvátný a tajný spis, který se nazývá Kniha stínů. Tato kniha se předává v tradici z učitele na žáka v prakticky nezměněné podobě. Samotná kniha není považována za nic obyčejného, ovšem netěší se ani nějaké zvláštní náboženské úctě, jak je tomu například u křesťanské Bible.

Další vaše otázka by možná mohla směřovat na bohy. Má Wicca svého Boha? Uznává a uctívá někoho takového? Odpověď je jednoduchá. Má a rovnou dva. Wicca totiž v zásadě uznává dva bohy – Rohatého Boha a Bohyni. Bůh a Bohyně představují svoji protiklady, ale ne ve smyslu plus a mínus. Spíše se jedná o dvě misky vah, na kterých jsou různé věci, ale oboje váží stejně. Rovnováha pohlaví Bohů je také brána jako obraz rovnováhy pohlaví ve společnosti, čímž je dáváno na jevo rovnocenné postavení muže a ženy.

Bohyně má tři aspekty – bohyně Panna, Bohyně Matka a Bohyně Stařena, které souvisejí s fázemi měsíce. Právě Měsíc je považován za kosmické těleso, které bohyni odpovídá, ale Bohyně sama má mnohem větší působení než jen kosmickou funkci. s trochou zobecnění by se dalo říci, že odpovídá představě takzvané bohyně Země.


Bůh je synem, milencem i manželem bohyně a jako nebeské těleso mu odpovídá slunce. K jeho hlavním rysům patří jeho smrtelnost a znovuzrození. Tento průběh života je spojen se svátky během roku. Na začátku zimi se odebírá do podsvětí a o zimním slunovratu se bohyni narodí syn, který plně dospěje s příchodem jara, kdy je rozverný a dovádivý. Na podzim je už starý a blíží se jeho smrt.

Zmínil jsem se o svátcích. Wiccané slaví během roku osm velkých svátků, které se označují jako sabaty. Velké svátky jsou odvozeny z postupné dráhy slunce kolem země – slunovraty, rovnodennosti a vrcholy ročních období. Ve dnech svátků se nevykonává magická práce.
Imbolc se slaví 1. února a je označován jako “svátek světel”.
Jarní rovnodennost se slaví 21. března. Je to oslava příchodu jara.
Beltane se slaví 1. května. Je to svátek plodnosti.
Letní slunovrat se slaví 21. června.
Mnohdy se mu říká Svatojánská noc.
Lughnasadh se slaví 1. srpna. Je to prastarý svátek žní.
Podzimní rovnodennost se slaví 21. září. Později se v tento den slavily dožínky.
Samhain se slaví 1. listopadu. Je označován za konec roku a začátek nového.
Zimní slunovrat se slaví 21. prosince, kdy se k nám slunce začne pomalu vracet.

Možná vás však více než naše svátky budou zajímat tajemné rituály a práce s magií. K vašemu zklamání vám však musím říct, že žádné podrobné informace tu nenajdete. Tato tajemství se střežíme více než své vlastní životy. Přístup k nim budete mít pouze za těch podmínek, že se budete o našem kultu dozvědět více a případně vstoupíte do učení. Ovšem hlavním účelem rituální praxe není jen magie, ale také rozvoj osobnosti a přímý prožitek jednoty, tajemství života a jeho koloběhu. Nejde nám jen o to “naučit někoho kouzlit”. Hlavním naším cílem je naučit vás žít v rovnováze z přírodou a se světem.

Jak už jsem řekl, o naší magické práci se toho zde moc nedozvíte. Wicca je tradice mystérií a není otevřená veškeré veřejnosti. Utajená je hlavně kniha stínů, přesná doboba rituálů, způsob jejich provedení, jména a celá řada dalších skutečností. Provádění magie v neposlední řadě. Utajení je už ritualizováno přísahou v rámci zasvěcení a je striktně vyžadováno.

Co se týče pravidel, ani bych to pravidla nenazval. Je to spíše jakýsi etický kodec. hlavní naše pravidlo je “Čin, co chceš, pokud to nikomu neuškodí.” Samotný základ etiky tvoří zákon – Každý čin se ti třikrát vrátí. Neexistuje tu koncept hříchu. Člověk je trestán a odměňován sám sebou. Nejsme křesťaně, abychom vám říkalo co smíte a nesmíte. Měli by jste si však být vědomi, že ať provedete cokoli, bude vám to vráceno trojí silou.

Pokud jste to dočetli až sem a jste lačni dalších informací, jste vhodnými adepty na to, aby jste provedli další krok. V levé liště klikněte na odkaz “Hledáte mistra?” Řiďte se dalšími pokyny, případně pošlete další dotazy, na které se vám budu snažit odpovědět. Váš zájem o další vědomosti rádi uvítáme.